přípustný

Czech

Etymology

From připustit +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊iːpustniː]

Adjective

přípustný

1. admissible

   Antonym: nepřípustný

Declension

Declension of přípustný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	přípustný		přípustná	přípustné
genitive	přípustného		přípustné	přípustného
dative	přípustnému		přípustné	přípustnému
accusative	přípustného	přípustný	přípustnou	přípustné
locative	přípustném		přípustné	přípustném
instrumental	přípustným		přípustnou	přípustným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	přípustní	přípustné		přípustná
genitive	přípustných
dative	přípustným
accusative	přípustné			přípustná
locative	přípustných
instrumental	přípustnými

See also

• přijatelný

Further reading

• přípustný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• přípustný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• přípustný in Internetová jazyková příručka