klín

See also: klin

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klín, from Proto-Slavic *klinъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkliːn]
• Hyphenation: klín

Noun

klín m inan

1. wedge (simple machine)
2. lap
3. (heraldry) pile

Declension

Declension of klín (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	klín	klíny
genitive	klína, klínu	klínů
dative	klínu	klínům
accusative	klín	klíny
vocative	klíne	klíny
locative	klíně, klínu	klínech
instrumental	klínem	klíny

Further reading

• klín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• klín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• klín in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *klinъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkliːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkliːn/

Noun

klín m inan

1. wedge (simple machine)
2. lap

Declension

Declension of klín (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	klín	klíny	klíni, klínové
genitive	klína, klínu	klínú	klínóv
dative	klínu	klínoma	klínóm
accusative	klín	klíny	klíny
vocative	klíne	klíny	klíni, klínové
locative	klíně, klínu	klínú	klíniech
instrumental	klínem	klínoma	klíny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: klín

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “klín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění