díl

See also: dil, Dil, DIL, and dił

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech diel, from Proto-Slavic *dělъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟiːl]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: díl
• Rhymes: -iːl

Noun

díl m inan

1. division, part

   náhradní díl ― spare part

Declension

Declension of díl (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	díl	díly
genitive	dílu	dílů
dative	dílu	dílům
accusative	díl	díly
vocative	díle	díly
locative	díle, dílu	dílech
instrumental	dílem	díly

Further reading

• díl in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• díl in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• díl in Internetová jazyková příručka

Old Irish

Etymology

From dí- +‎ -l.

Noun

díl n

1. verbal noun of do·lá
   1. (law) discharge

Inflection

Neuter o-stem
	Singular	Dual	Plural
Nominative	dílN	dílN	dílL, díla
Vocative	dílN	dílN	dílL, díla
Accusative	dílN	dílN	dílL, díla
Genitive	dílL	díl	dílN
Dative	dílL	dílaib	dílaib
Initial mutations of a following adjective: H = triggers aspiration L = triggers lenition N = triggers nasalization

Descendants

• Middle Irish: díl (converted into a u-stem)

Mutation

Old Irish mutation
Radical	Lenition	Nasalization
díl	díl pronounced with /ð(ʲ)-/	ndíl
Note: Some of these forms may be hypothetical. Not every possible mutated form of every word actually occurs.

Further reading

• Gregory Toner, Sharon Arbuthnot, Máire Ní Mhaonaigh, Marie-Luise Theuerkauf, Dagmar Wodtko, editors (2019), “díl”, in eDIL: Electronic Dictionary of the Irish Language