výpověď

Czech

Etymology

Deverbal from výpovědět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːpovjɛc]

• Audio:

  (file)

Noun

výpověď f

1. notice (notification of ending a contract)

   podat / dát výpověď ― to hand one's notice; to quit

   Včera jsem podal výpověď. ― Yesterday I handed in my notice.

   Dostali výpověď z nájmu na byt. ― They received a notice to quit the flat.

2. (law) testimony

   Synonym: svědectví

Declension

Declension of výpověď (mixed i-stem [type 'myš'] feminine)

	singular	plural
nominative	výpověď	výpovědi
genitive	výpovědi	výpovědí
dative	výpovědi	výpovědím
accusative	výpověď	výpovědi
vocative	výpovědi	výpovědi
locative	výpovědi	výpovědích
instrumental	výpovědí	výpovědmi, výpověďmi

Related terms

• výpovědní lhůta

 

Further reading

• výpověď in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výpověď in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• výpověď in Internetová jazyková příručka