kloub

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klúb, from Proto-Slavic *klǫbъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklou̯p]
• Hyphenation: kloub

Noun

kloub m inan

1. joint

Declension

Declension of kloub (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kloub	klouby
genitive	kloubu	kloubů
dative	kloubu	kloubům
accusative	kloub	klouby
vocative	kloube	klouby
locative	kloubu	kloubech
instrumental	kloubem	klouby

Related terms

• kloubní m
• skloubit
• vykloubit

 

Further reading

• kloub in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kloub in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kloub in Internetová jazyková příručka